Tiché bublinky, tiché nebezpečí

Otevřete láhev sodovky, tím uvolníte tlak a bublinky vyšumí nahoru. Jo je nejvhodnější příklad k demonstraci toho, co se stane, když se potápěč vynoří příliš rychle. Nitrogen rozpuštěny v krevním řečišti za působení zvýšených parciálních tlaků v hloubkách, při příliš rychlém vynoření vyprchá z roztoku v podobě bublinek. Ty snadno zablokují cévy a vyvolávají bolesti […]

Otevřete láhev sodovky, tím uvolníte tlak a bublinky vyšumí nahoru. Jo je nejvhodnější příklad k demonstraci toho, co se stane, když se potápěč vynoří příliš rychle. Nitrogen rozpuštěny v krevním řečišti za působení zvýšených parciálních tlaků v hloubkách, při příliš rychlém vynoření vyprchá z roztoku v podobě bublinek. Ty snadno zablokují cévy a vyvolávají bolesti a další neurologické potíže, které jsou příznaky tzv. kesonové nemoci(„decompression sickness“ – DCS).

Ještě do nedávné doby nebylo možno zjistit, zdali jsou, i přestože to klinické symptomy neprokazovaly, v krevním řečišti přítomné nitrogenové bublinky či nikoli. Během posledních několika let se však k hledání klinicky neprokázaných bublinek v krvi začalo využívat Dopplerova ultrazvukového přístroje a to hlavně u potápěčů, kteří absolvovali ponoření, které nevyžadovalo dekompresi. Význam těchto tichých bublinek z hlediska lékařského je předmětem mnoha diskusí a sporů. Někteří zastávají názor, že tyto bublinky fungují jako semínka pro velké bubliny, které potom mohou vyvolat klinicky prokazatelnou DCS. Jiní zase považují malé bublinky pouze za varování před hrozící DCS. Na toto téma je rozpracováno několik studií, mezi nejvýznamnější patří rozsáhlá studie společnosti DAN, které se snaží určit význam těchto bublinek.

Cizí poškození

Nový názor na úlohu, kterou bublinky mohou hrát, způsobil rozruch v potápěčské komunitě a to loni, kdy lékařský časopis „The Lancet“ uveřejnil teorii, že tyto bublinky mohou nést odpovědnost za změny ve stavbě mozku a stavbě míchy u potápěčů. Tato studie byla mezi prvními, které se pokoušely zjistit, zdali mezi orgány rekreačních potápěčů a orgány stejně starých nepotápěčů existují identifikovatelné rozdíly v MRI (vyšetření magnetickou rezonancí). Tento průzkum našel dvě oblasti, ve kterých se tyto skupiny značně lišily. V porovnání s nepotápěči se v mozku a míše potápěčů našlo více neidentifikovatelných „světlých bodů“ (UBO) a ve skupině potápěčů potom mnohem více případů nepravidelností na meziobratlové ploténce. UBO jsou považovány za abnormality, které označují malá poškození v mozku. Nikdo však nemůže s jistotou říci, zdali souvisejí s konkrétními neurologickými postiženími. Tato teorie se přiklání k názoru, že výše uvedené rozdíly mohou být zapříčiněny tichými mikro bublinkami, vzniklými během sestupování pod hladinu, které vedou ke vzniku drobných, klinicky neprokazatelných poškození. Ta se neprojeví okamžitě a ne-propuknou v podobě DCS, ale s postupem času a s přibýváním dalších drobných poškození mohou vyvolat vážnější poruchu.

Co tento objev znamená pro rekreační potápěče? V článku uvedeném v časopise Lancet se vyskytuje několik slabých míst, která činí závěry v něm uvedené, pokud ne přímo neplatné pak alespoň nejisté. Lancet při svém průzkumu použil potápěče amatéry, kteří absolvovali minimálně 40 ponorů ročně po dobu nejméně čtyř let. Jistě existuje mnoho potápěčů, kteří se potápějí s takovou či ještě větší intenzitou, to ale ještě neznamená, že jsou typickými představiteli sportovní potápěčské komunity. Na druhé straně existuje obrovské množství potápěčů, kteří absolvují pouze několik ponorů do roka a je velice obtížné určit, zdali by se výsledky výzkumu vztahovaly i na ně.
Studie pak rovněž nenašla žádnou souvislost mezi počtem abnormalit na MRI a počtem jednotlivých ponorů nebo počtem let strávených potápěním. Pokud jsou tato poškození zapříčiněna malými bublinkami v mikrovaskulatuře mozku a míchy, potom by bylo logické očekávat, že spolu s počtem ponorů poroste rovněž počet těchto drobných poškození. Toto se týká zejména lidí, kteří se potápějí několik let. Z toho důvodu je tvrzení této studie – že dlouhodobé amatérské potápění může zapříčinit poškození mozku a meziobratlové ploténky bez toho, že by se DCS projevila se všemi svými příznaky – oslabeno, poněvadž přímá souvislost mezi počtem ponorů a počtem identifikovaných poškození nebyla nalezena.

Nejdůležitější otázkou je možná význam UBO nalezených na MRI. Teorie uveřejněná v časopise Lancet neříká, že by poškození nalezená na MRI nesla zodpovědnost za jakékoli neurologické změny, pouze říká, že tato poškození existují. K rozhodnutí, zda-li jsou potápěči v důsledku těchto změn ohroženi dlouhodobým neurologickým poškozením, bude potřeba dalšího výzkumu a vyšetřování.

ŘEŠENÍ PROBLÉMU S BUBLINKAMI

Než bude nalezeno uspokojivé řešení, existuje několik věcí, jejichž dodržováním mohou potápěči snížit hrozící nebezpečí, které s sebou nesou mikro bublinky. Mezi ně patří: pomalý výstup, ideální rychlost je ne více než 10 metrů za minutu v hloubce od 20 metrů nahoru, a dále pak bezpečnostní zastávka v hloubce 5 metrů po dobu nejméně tří minut, která sníží jakékoli možné dlouhotrvající poškození, které mohou mikro bublinky zapříčinit.

Kontaktujte
nás
+420 730 513 113
Darujte zajímavý dárek!

Poptávkový formulář




Zavolejte mi zpět

Pošlete nám telefon a my Vám co nejdříve zavoláme zpět.

Aktuality
Zobrazit

Poptávkový formulář

Chcete se stát potápěčem, nebo máte zájem o bližší informace? Vyplňte poptávkový formulář a my se Vám ozveme.